V tomto textu jsem se rozhodl lehce odprostit od reálného světa a opravdu se lehce zasnít, jak by použití VR a AR mohlo změnit podobu výuky.
Využití VR a AR jako pedagogického nástroje
Călin [1] popisuje, že mezi hlavní výhody použití VR a AR v pedagogice patří zakomponování nového pohledu na výuku a její zpestření, podpora praktického procvičení teoretických základů a podpora představivosti a kreativity. Naopak popisuje, že v současné době je největší nevýhodou nedostatek zkušených učitelů, kteří by s danou technologií uměli pracovat a systematicky ji zapojit do svého pedagogického procesu. Existuje však evidence [2], že použití virtuální reality na jednu stranu dokáže studenty více zapojit, motivovat a bavit, ale paradoxně se při tomto procesu naučí méně než při klasické výuce.
Můj pohled
Osobně vidím největší budoucnost spíše ve využití augmentované reality, spíše než té virtuální. Toho jsme si ostatně mohli všimnou během pandemie COVID-19, kdy se ukázalo, že online hovory jednoduše nemohou úplně nahradit reálné rozhovory a v určitých případech je fyzické setkání prostě lepší. AR do této reality však může přinést právě tu část technologií, která zachová svět světem, ale doplní ji o pár detailů, které lidem usnadní práci.
Takové použití AR si dokážu představit například jako transparentní brýle (technologie podobná Google Glasses, mimochodem šíří se spekulace o tom, že Apple plánuje vypustit taktéž svoje AR brýle [3]), které by k normálnímu pohledu žáka přidávaly instrukce vhodné k dané aktivitě. Následně pak například při výuce českého jazyka mohou spolupracovat s interaktivními pracovními listy, u nichž bude žákovi v případě chyby zobrazováno odůvodnění správného řešení. Při výuce matematiky to může být zvýraznění chyby ve výpočtu ihned, jakmile ji žák udělá. U testu se může zobrazovat čas do odevzdání.
Při výkladu mohou být žákovi zobrazovány informace relevantní k danému tématu s výhodou, že je uvidí pouze on. To znamená, že se dané informace mohou specificky adaptovat na žákovy potřeby či mezery ve studiu a doplňovat tak výklad určený všem žákům. Při výuce autoškoly mohou být žákům v úvodních hodinách zvýrazňovány značky, které vidí. Možná dokonce pomoci v případech, kdy žák začne ztrácet koncentraci k učivu.
Je nutné přemýšlet i nad tím, aby právě dodatečné informace zobrazované žákovi nazaměstnávaly jeho pozornost více než výklad či cvičení samotné. Bylo by tedy úlohou designérů, aby vhodně vyvážili užitečnost nástroje, způsoby zobrazení a akcentace daných prvků a kognitivní zatížení vytvářené těmito stimuly.
Jak to ale nakonec dopadne?
Z mého pohledu tedy tyto technologie nenahradí klasickou výuku, tak jak ji známe, a nepřenese se například kompletně do virtuálního prostředí, kde by vystupoval taktéž virtuální učitel či nic podobného. Je však podle mě možné, že se daných technologií začne využívat tak, aby žákům pomáhaly v rámci úkolů, které jsou už v současnosti součástí náplně jejich studia, a ulehčily jim tak celý proces učení.
[1] CĂLIN, Răzvan-Alexandru. Virtual Reality, Augmented Reality and Mixed Reality – Trends in Pedagogy. Social Sciences and Education Research Review [online]. 1:169-179. [cit. 2022-01-05] Dostupné z: https://www.ceeol.com/search/article-detail?id=761519
[2] MAKRANSKY, Guido, Thomas S. TERKILDSEN a Richard E. MAYER. Adding immersive virtual reality to a science lab simulation causes more presence but less learning. Learning and Instruction [online]. 2019, 60, 225-236 [cit. 2022-01-05]. ISSN 09594752. Dostupné z: doi:10.1016/j.learninstruc.2017.12.007
[3] MACRUMORS STAFF. Apple Glasses: VR and AR Are Coming. MacRumors [online]. 1. 4. 2022 [cit. 2022-01-05]. Dostupné z: https://www.macrumors.com/roundup/apple-glasses/
Jedním z problémů AR je kognitivní zatížení – více informací nemusí nutně vést k větší pozornosti nebo k vyšší míře zapamatování / naučení. Jak pracovat s tímto fenoménem?