V rámci témata problematiky otevřeného přístupu při vzdělávání bych se opět rád pobavil o části mně nejbližší – tedy otevřeném vzdělávání v rámci informatiky.
Kde se OER vzalo?
Obecně se za počátek podpory OER považuje momentě, kdy v roce 2001 Andrew W. Mellon Foundation and the William and Flora Hewlett Foundation napumpovaly 11 milionů dolarů do rozvoje veřejně publikovaných MIT kurzů na webu[1, 2]. Od té doby začalo vznikat stále více podobných iniciativ a organizací, které poskytují otevřené materiály zdarma. I z tohoto důvodu se začaly podobné služby stávat šikovnou pomůckou pedagogů, kteří daných nástrojů mohou ve své praxi taktéž využít.
Jaká je situace OER v informatice?
Právě v informatice je situace okolo užívání těchto nástrojů ještě vypjatější. Jak jsem popsal již v dřívějším článku, ne na všech středních školách je výuka programování a pokročilejší informatiky dostatečně podporována. Oproti tomu při nástupu na velké množství vysokých škol v České republice se s určitou elementární znalostí programování počítá již při nástupu do prvního ročníku. Mnozí žáci jsou proto v případě volby vysoké školy se zaměřením na informatiku odkázáni na samostudium a dostudování potřebných znalostí. K tomuto účelu pak mohou vybírat z větší množství zdrojů. Mohou to být klasické učebnice programování, které však v současnosti nejsou vždy úplně aktuální, soukromé kurzy (Czechitas, Green Fox Academy, aj.), které pro změnu představují dodatečné finanční náklady, či libovolná verze OER (interaktivní kurzy, kurzy publikované světovými vysokými školami, videa, aj.), které ani jednu z výše zmíněných nevýhod nemá. Není tudíž divu, že na libovolné OER zdroje studenti stále častěji spoléhají a využívají jejich služeb k dostudování znalostí, které budou potřebovat. Poměrně zajímavé však je, že některé jiné obory (např. Všeobecné lékařství MU [3]), které ví o ne vždy dostatečné přípravě studentů ze středních škol, často nabízejí kurzy vedené přímo samotnými vysokými školami, tak aby studenti zvládli start do studia. V informatice tyto kurzy neexistují. Je tedy otázkou, z jakého důvodu se tak děje, a zda-li náhodou opravdu nespoléhají na to, že se s daným problémem tito studenti nějak vypořádají sami. Ostatně, pokud by tomu tak bylo, pak by se dalo hovořit o sice nekonvenčním, zato novém, způsobu zapojení OER do pedagogické praxe. Nejsem si však jist, zda-li se dá považovat za správnou cestu implementace OER do vyučování.
Financování
Z tohoto úhlu pohledu je však rozhodně nutné se tázat, zda je fér, aby poskytovatelé těchto edukačních materiálů prakticky financovali vzdělání těchto studentů. Je tedy nasnadě zamýšet se nad otázkou, kde by na svůj provoz daní provozovatelé měli brát finance. Jedním z řešení je možnost, kterou používá web Codecademy.com, tedy že volně zpřístupní základní kurzy a v případě, že chce student dále pokračovat ve svém vzdělávání, musí si za dané kurzy připlatit. V takovém případě se však domnívám, že se již nejedná o OER jako takové a nepovažuji dané řešení za korektní pro zodpovězení naší otázky.
Další možností by mohla být státní finanční podpora pro organizace, které se takto na vzdělávání podílejí. Toto řešení volí například instituce BCcampus, která na základě partnerství s dalšími institucemi a podpory ze strany státu dokáže svůj provoz plně zafinancovat [5]. Jedním ze států, kteří se řadí mezi silné podporovatele pak je například Velká Británie, která do podpory OER vložila již miliony liber [4]. Je však otázkou, zda se dá tento způsob financování považovat za férovou možnost vůči daným státům, jelikož by se tak na financování podílelo velmi malé množství zemí a ostatní by se díky globální přístupnosti pouze „svezli“.
Další možností je financování s pomocí nadací. Typickým příkladem této možnosti je například právě Massachusetts Institute of Technology.
Porovnání BCcampus zaměřující se spíše jako pomůcka pro pedagogy oproti MIT OpenCourseWare mířící spíše na samotné studenty [5]
Poslední možností, která by mohla ve financování pomoct je využití reklamy, popřípadě partnerství s firmami. U užití reklamy je z mého pohledu velké riziko zahlcení uživatele a odvracení jeho pozornosti od studované látky. Cílem reklamy je, aby se na ni uživatel podíval, popřípadě na ni kliknul, a už jen tento samotný koncept jde proti základním principům umožňujícím soustředění se na studovanou látku.
Oproti tomu právě navázání partnerství se soukromými firmami mi připadá jako poměrně kvalitní řešení. V takto partnerském vztahu je jednodušší udržovat dlouhodobou spolupráci, instituce provozující OER ví přesně s jakými rozpočty může do budoucna pracovat a taktéž lze pomocí domluvy poměrně dobře korigovat, do jaké míry bude v rámci dané platformy inzerce firmy invazivní.
Obecně je však podpora a financování těchto platforem stále poměrně palčivé téma a některé z nich se bohužel musí stále uchylovat k modelu reklam či se dokonce nakonec odkloní od OER a své materiály začíná nabízet zpoplatněné.
[1] DICHEV, Christo, Darina DICHEVA, Gennady AGRE a Galia ANGELOVA, 2015. Trends and Opportunities in Computer Science OER Development. Cybernetics and Information Technologies [online]. 15(3), 114-126 [cit. 2022-01-05]. ISSN 1314-4081. Dostupné z: doi:10.1515/cait-2015-0045
[2] Mellon, Hewlett Foundations grant $11M to launch free MIT course materials on web. Massachusetts Institute of Technology [online]. 18. 6. 2001 [cit. 2022-01-05]. Dostupné z: https://news.mit.edu/2001/ocwfund
[3] Přípravný kurz na LF MU. Lékařská fakulta Masarykovy univerzity | MED MUNI [online]. Brno, Česká republika [cit. 2022-01-05]. Dostupné z: https://www.med.muni.cz/uchazeci/pripravny-kurz-ke-studiu
[4] NIKOI, Samuel a Alejandro ARMELLINI, 2012. The OER mix in higher education: purpose, process, product, and policy. Distance Education [online]. 33(2), 165-184 [cit. 2022-01-06]. ISSN 0158-7919. Dostupné z: doi:10.1080/01587919.2012.697439
[5] STACEY, Paul. Foundation funded OER vs. tax payer funded OER-A tale of two mandates. 2010. In Open ED 2010 Proceedings. [cit. 2022-01-06]. Dostupné z: http://openaccess.uoc.edu/webapps/o2/bitstream/10609/5241/6/Stacey_editat.pdf
Myslím, že ten hlavní problém nejsou peníze za psaní (za skripta asi nikdo nic nedostane), ale možná spíše obecná obava “dávat to na internet” protože nevím “co se s tím stane”. Druhá věc je, že sama bezplatnost vlastně otevřenost jako takovou řeší jen velice omezeně. Otevřenost vyžaduje celý koncept služby, nikoli jen digitální dostupnost.